Umělý systém permokarbonských a druhohorních kapradinovitých listů.

    Fosilní kapradiny jsou tříděny především podle utváření svých vějířů, listů a jejich žilnatiny. Systém byl vytvořen uměle, pro lepší orientaci. To že je umělý ale jednoznačně neznamená špatný. Tyto umělé systémy jsou zcela běžné pro vymřelé, či vyhynulé systémy nebo skupiny živočichů a rostlin. Proč systém na základě listů? Právě vějíře, listy, či izolované lístky patří mezi nejčastější nálezy kapradinovitých. Jejich nálezy jsou daleko častější, než nálezy kmínků, či kořenových systémů. Právě olistění kapradin určuje jejich velkou diverzitu. Listy jsou podobnými nositely identity, jako otisk prstů u člověka. Díky těmto otiskům dokážeme rozpoznat rod, v lepším případě druh kapradiny.

    Soubor všech vřeten (os) s postranními lístky označujeme jako vějíř. Ten je obvykle několikrát větvený ve vějíře nižšího řádu. Poslední vějíř sestává z posledního vřetene, na který nasedají postranní lístky a lístky terminální, které vyrůstají na špici. Tzv. lichozpeřený vějíř má na špici jeden terminální lístek, tzv. sudozpeřený vějíř dva.

    Podle žilnatiny (tzv. nervatura, což je soubor cévních svazků, neboli žilek) dělíme lístky na čtyři základní typy: vějířovité - žilky vybíhají vějířovitě z jednoho místa z báze lístku, vidličnaté - žilky několikrát vidličnatě větvené a poměrně oddálené, zpeřené - z hlavní středové žilky vybíhají žilky jemnější a síťovité - kombinací podélných a příčných žilek vzniká síťovina.

    Ne vždycky je však žilnatina uspokojivě zachovalá. Proto kapradiny dále rozlišujeme podle tvaru lístků, opět do čtyř základních typů. Tyto se však již dále dělí do podrobnějších systémů. Některé rody jdou dokonce napříč tomuto zjednodušenému systému. Známe tak lístky sfenopteridní - rozeklané, trojúhelníkovité, čárkovité, vždy přirůstající zúženoum bází nebo kratičkou stopkou. Lístky pekopteridní - obvykle jazykovitého obrysu, vzájemně nesrostlé, přisedají na vřeteno celou bází (bez stopky). Lístky neuropteridní - jazykovité, okrouhlé nebo vejčité, přisedají zúženou bází nebo kratičkou stopkou. Lístky alethopteridní - jazykovité, u některých druhů zašpičatělé, přisedají celou bází a sbíhají po vřetenu vždy k dalšímu lístku.