Fosilní koráli v českém masívu jsou velmi cenné zkameněliny, které jsou ve stínu trilobitů a jiných populárních zkamenělin často opomíjeny. Jejich fosílie však přináší velmi zásadní vědecké poznatky o vývoji života v tropických mořích v období siluru a devonu. Koráli, mezi které patřili zejména tabuláti (tvořící kolonie) a soliterní rugosní koráli žili na strmých svazích útesů i pod nimi v bahnitém dně. Rychlé přirůstání vápencové hmoty a její náhlé sesuvy po svazích útesů čas od času pohřbili celé mořské dno a umožnili tak uchování nejrůznějších fosilií. Zatímco koráli přirostlé k útesu tvořili bochníkovité trsy, jejich příbuzní na mořském bahnitém dně tvořili odlehčené ploché kolonie ve tvaru tenkých desek se stopkou na spodní části. Agresivnější druhy hledali pevný podklad a narůstali svými řetízkatými koloniemi na živoucí korálové trsy tabulátů. Řada těchto fosílií slouží jako cenné paleoekologické indikátory, které umožňují rozluštit vztahy tehdejších organismů a jejich prostředí, ve kterém žili. Na lokalitě Čelechovice na Hané se v období devonu nacházel také takový korálový útes a našlo se zde doposud velké množství korálů (převážně rugosních a tabulátních). Jejich taxonomické určení je však poměrně složité, protože je zastaralé (mnoho nálezů určeno pouze do rodu nebo čeledi) a bylo by třeba nálezy z této lokality podrobit důslednějšímu průzkumu a zrevidovat je.
OBECNÁ CHARAKTERISTIKA
Tabulátní nebo také deskatí koráli (Tabulata) jsou stejně jako koráli drsnatí (Rugosa) zcela vyhynulou skupinou živočichů. Jejich výskyt je omezen pouze na paleozoikum, zejména na období ordoviku, siluru a devonu. Starší kambrické formy sice pravděpodobně existují, jsou to však problematika. Jedná se především o rody Bija Vologdin, 1932 a Protoaulopora Sokolov, 1950. Zcela zřejmý není ani jejich zánik, některé zdroje uvádějí tabulátní koráli dokonce z triasu (nejstarší druhohory).
Svým rozšířením, ani způsobem života se nijak zvlášť neliší od korálů drsnatých, často se tak vyskytují společně. Na rozdíl od Rugosa tvoří vždycky kolonie, samostatné korality se tedy nevyskytují. Tyto koloniální trsy jsou tvořeny vápennými rourkovými nebo hranolovými korality o průměru 0, 5 - 4 mm, které k sobě těsně přiléhají bočními stěnami nebo jsou seřazeny za sebou do tzv. řetězců. Každý koralit je zakončen kalichem. Spodní strana kolonie je kryta tzv. holotékou. Kolmá septa, která jsou charakteristická pro rugózní korality chybějí nebo jsou zakrnělá. Naproti tomu vodorovné přepážky, dna (Tabulae), jsou dobře vyvinuta a jsou i velmi četná. Tato výrazná dna dali také této skupině živočichů název - Tabulata.
Kolonie deskatých korálů jsou složeny z velkého počtu nahloučených jedinců (láčkovců) a jsou také značně velké a masivní. Obvykle mají bochníkovitý nebo hlíznatý tvar, ale mohou být i deskovité, nepravidelně větevnaté nebo povlékavé.
ALVEOLITES
Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové, kmen: Cnidaria Hatschek, 1888 † - žahavci, třída: Anthozoa Ehrenberg, 1834 † - korálnatci, podtřída: Tabulata Milne-Edwards and Haime, 1850 † - deskatí koráli, řád: Favositida Wedekind, 1937 †, podřád: Alveolitina Sokolov, 1950 †, čeleď: Alveolitidae Duncan, 1872 †, podčeleď: Alveolitinae Duncan, 1872 †, rod: Alveolites Lamarck, 1801 †.
Tabulátní koráli rodu Alveolites patří do řádu Favositida Wedekind 1937 †, jsou tedy příbuznými asi nejznámějších deskatých korálů rodu Favosites. Na rozdíl od nich však kolonie Alveolites nenesou typické bochníkovité a baňaté tvary, ale mají podobu plochých desek. Trsy jsou kůrovité, plíživé a hlízovité. Korality jsou stlačené, obvykle šikmo k povrchu trsu. s trojúhelníkovým, půlměsíčitým nebo štěrbinovitým ústím. Stěny jsou obvykle zesílené, póry v jedné řadě. Dna úplná, jedna řada septálních trnů obvykle zesílená. Z lokality Čelechovice na Hané uvádí Pradáčová (1938) tyto druhy - Alveolites suborbicularis Lam., Alveolites maillieuxi Saleé, Alveolites robustus n. sp.. Hladil (1983 a, 1983 b, 1985) je posléze zreviduje na Alveolites edwardsi Lecompte, Alveolites lindensis Iven, Alveolites bilsteinensis Iven.
Kromě rodu Alveolites Lamarck, 1801 rozeznáváme ještě příbuzný rod Coenites Eichwald, 1829 (silur, devon).
 (Kopírovat).jpg)
Výška 35 mm, 2017.
 (Kopírovat).jpg)
37 mm, 2017.
 (Kopírovat).jpg)
33 mm, 2017.
41 x 31 mm, 2020.
43 x 25 mm, 2020.
15 x 19 mm, 2020.
15 x 19 mm - detaily, 2020.
25 x 20 mm, 2020.
Čelechovický devonský korálový útes - idealizovaná kresba kolonie tabulátního korálu rodu Alveolites Lamarck 1801 †.
FAVOSITES
Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové, kmen: Cnidaria Hatschek, 1888 † - žahavci, třída: Anthozoa Ehrenberg, 1834 † - korálnatci, podtřída: Tabulata Milne-Edwards and Haime, 1850 † - deskatí koráli, řád: Favositida Wedekind, 1937 †, čeleď: Favositidae Dana, 1846 †, podčeleď: Favositinae Dana, 1846 †, rod: Favosites Lamarck, 1816 †.
Rod Favosites Lamarck, 1816 † patří skutečně k nejrozšířenějším a nejznámějším tabulátním korálům. Vytváří masívní, nepravidelně hlízovité trsy o velikosti až půl metru v průměru, které jsou složeny z těsně spojených prizmatických polyparií polygonálního půřezu. Stěny jsou většinou tenké - krásně je to vidět na úvodním nálezu, kde se jednotlivé stěny nezachovaly, ale zachovala se jednotlivá kalcitovaná septa, která se téměř vzájemně dotýkají. Nález tak trochu připomíná čedičovou Panskou skálu v Kamenickém Šenově. Stěny těchto sept nesou stopy po velkých pórech, rozmístěnými v několika řadách. Samotná septa jsou redukována na tzv. septální trny. Četná horizontální, či prohnutá dna jsou úplná. Tento rod má globální rozšíření od středního ordoviku do permu, kdy díky masovému vymírání organismů mizí ze scény. První formy se u nás objevují v ordoviku, v siluru se jim daří zvláště v kopaninském souvrství. V Čelechovicích na Hané je však jejich výskyt masivní a výjimečný.
Z čelechovického devonu jsou uváděny tyto druhy - Favosites fibrosa Golgfuss, Favosites goldfussi d'Orb., Favosites nicholsoni Frech.
 web.jpg)
Favosites goldfussi Lecompte, 1939 † - 100 mm, Čelechovice na Hané, 2017.
Favosites goldfussi Lecompte, 1939 † - 100 mm, Čelechovice na Hané, 2017.
52 mm, Čelechovice na Hané, 2017.
Vlevo 42 mm, vpravo 40 mm, 2019.
 web.jpg)
Favosites sp. - velikost kamene 80 x 130 mm, Čelechovice na Hané, macošské souvrství, střední devon - givet, 2017.
 web.jpg)
Favosites sp. (detail) - velikost kamene 80 x 130 mm, Čelechovice na Hané, macošské souvrství, střední devon - givet, 2017.
Favosites sp. - velikost kamene 70 x 120 mm, Čelechovice na Hané, macošské souvrství, střední devon - givet, 2017.
80 mm, 2019.
 w.jpg)
83 mm, 2020.
Detaily předchozího nálezu.
47 mm, 2020.
35 mm, 2020.
PLACOCOENITES
Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové, kmen: Cnidaria Hatschek, 1888 † - žahavci, třída: Anthozoa Ehrenberg, 1834 † - korálnatci, podtřída: Tabulata Milne-Edwards and Haime, 1850 † - deskatí koráli, řád: Favositida Wedekind, 1937 †, podřád: Alveolitina Sokolov, 1950 †, čeleď: Coenitidae Sardeson, 1896 †, rod: Placocoenites Sokolov, 1955 †.
Na úvodní fotografii je otisk korálu rodu Placocoenites Sokolov, 1955 †. Velikost zachovalého otisku je cca 5 x 5 cm. Je to blízký příbuzný výše zmíněného korálu rodu Alveolites Lamarck, 1801 †. Taková zásadní charakteristika, mimo jiné, která tyto dva na první pohled velmi podobné rody odlišuje je ta, že rod Placocoenites Sokolov, 1955 † měl povlékavý, dalo by se říci parazitický způsob života. Z čelechovického devonu jsou uváděny tyto druhy - Placocoenites meditus (Lecompte) † a Placocoenites remesi (Kettner) †.
Placocoenites sp. - velikost otisku cca. 5 x 5 cm, 2017.
THAMNOPORA
Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové, kmen: Cnidaria Hatschek, 1888 † - žahavci, třída: Anthozoa Ehrenberg, 1834 † - korálnatci, podtřída: Tabulata Milne-Edwards and Haime, 1850 † - deskatí koráli, řád: Favositida Wedekind, 1937 †, podřád: Favositina Wedekind, 1937 †, nadčeleď: Pachyporicae Gerth, 1921 †, čeleď: Pachyporidae Gerth, 1921 †, rod: Thamnopora Steininger, 1831 †, druh: Thamnopora cf. cervicornis (Blainville, 1830) †.
Rod Thamnopora Steininger, 1831 † je zástupce tabulátních koralitů, pro něž je typické tyčinkovité větvení kolonií. Jejich výskyt spadá od siluru po perm. Vytváří masivní větevnaté trsy. Korality jsou silnostěnné (tzv. stereoplazmatické zesílení), prizmaticky kuželovité. Nejsilnější jsou v periférních částech. Na hranách koralitů jsou velké póry, které přecházejí při značném zesílení stěn v kanálky. Dna vyvinuta, někdy chybějí.
Zcela mimořádně zachovalý nález s dokonalými zoárii, který se povaloval jen tak v suti. Pravda, je drobný, asi 25 mm, ale patří mezi topy. Na fotce níže jsou detaily, které stojí za to. Růžičkův lom, 2020.
Detail.
55 mm, 2017.
29 mm, 2020.
 (Kopírovat).jpg)
 (Kopírovat).jpg)
Čelechovický devonský korálový útes - idealizovaná kresba kolonie tabulátního korálu rodu Thamnopora Steininger, 1831 †.
THAMNOPTYCHIA = TRACHYPORA (syn.)
Řád: Favositida Wedekind, 1937 †, podřád: Favositina Wedekind, 1937 †, čeleď: Pachyporidae Gerth, 1921 †, rod: Thamnoptychia Hall, 1876 †.
Z čelechovického devonu je uváděn druh Trachypora circulipora Kayser †. Dnes je však rod Trachypora Milne-Edwards & Haime, 1851 pokládán za synonymum validního rodu Thamnoptychia Hall, 1876 †.
Vlevo 28 mm, vpravo 29 mm, 2020.
 w.jpg)
Detail.
Detail.
26 mm, 2020.
Níže je kompletní seznam zástupců tabulátů (deskatých korálů) z čelechovického devonu sestavený z několika zdrojů a jejich revizí -
Alveolites bilsteinensis Iven, Alveolites edwardsi Lecompte, Alveolites lindensis Iven, Alveolites maillieuxi Saleé, Alveolites robustus n. sp., Alveolites suborbicularis Lam., Aulostegites emergens (Quenstedt), Caliapora celechovicensis Hladil, Caliapora ? robusta (Pradáčová), Caliapora taltiensis Yanet, Caliapora uralica Yanet, Celechopora kettnerae (Pradáčová). Celechopora sp., Favosites fibrosa Golgfuss, Favosites goldfussi d'Orb., Favosites nicholsoni Frech, Heliolites porosus porosus Goldfuss Iven, Placocoenites meditus (Lecompte), Placocoenites remesi (Kettner), Rhapidopora regularis (Lecompte), Spongioalveolites intermixtus intermixtus (Lecompte), Spongioalveolites intermixtus minimus (Iven), Squameoalveolites fornicatus (Schlüter), Squameoalveolites ex gr. perporusus Birenh., Syringocystis eifeliensis (Schlüter), Syringoporella moravica (Roemer), Thamnopora nicholsoni Frech a Trachypora circulipora Kayser.
