Styliolina fissurella Hall, 1843 - Chabičov - stínavsko-chabičovské souvrství, st. eifel - střední devon

Styliolina fissurella Hall, 1843 - Chabičov - stínavsko-chabičovské souvrství, st. eifel - střední devon

Kmen: Mollusca Cuvier, 1795 - měkkýši, třída: Tentaculita Boucek 1964 †, podtřída: Dacryoconarida Fisher 1962 †, řád: Styliolinida Ljaschenko 1955 †, čeleď: Styliolinidae Grabau and Shimer 1910 †, rod: Styliolina Karpinsky 1884 †, druh: Styliolina fissurella Hall, 1843 †.

    Tentakuliti jsou problematická třída, jejichž jednoznačné systematické zařazení není doposud známo. Většinou jsou dle taxonomie řazeni k měkkýšům. Tomu by de fakto značně odpovídala jak stavba, tak vnitřní anatomie. Tentakuliti si ke své ochraně vytvářeli drobné (0,8-80 mm dlouhé), úzce kónické (kuželovité), přímé schránky. Každá schránka vyrůstá z embryonální komůrky ve vrcholu kužele. Od vrcholu se kužel rozevírá pod malým růstovým úhlem směrem ke kruhovitému ústí. Schránka je pokryte příčnými prstenci. U některých forem jsou ve vrcholových partiích uvnitř kužele přepážky (septa), která dělí tento prostor na komůrky. Schránka je tvořena vápníkem. Pravděpodobně žili planktonicky v klidnějších vodách v nevelké hloubce. Nálezy tentakulitů jsou známy od spodního ordoviku až po svrchní devon. Maximálního rozvoje dosáhli v devonu, kdy se často uplatňovali jako horninotvorné fosilie (vápence, břidlice). Někde jsme slyšeli názor, že by se mohlo jednat o vývojová, spíše jakási larvální stádia ortocerů (taktéž měkkýšů). Zatím jsme nenarazili na žádnou studii, která by toto popisovala. Zajímavé je, že jdou nálezy tentakulitů ruku v ruce s nálezy ortocerů a to i v Chabičově, ač nálezů přímých hlavonožců odsud není tolik. Recentní měkkýši se líhnou dvojím způsobem. Buďto jsou živorodí nebo z vajíček. Není to až tak nesmyslná teorie, jak se na první pohled může zdát. Vyskytují se ve stejných souvrstvích, mají podobnou anatomii (pulec a žába mají také zřejmé tělesné odchylky) a obě třídy se vyskytují od ordoviku do devonu.

    Vlevo Styliolina sp., vpravo anatomie tentakulita.

    Fosílie tentakulitů jsou velmi drobné, až nezajímavé. Jsou tudíž často sběrateli zkamenělin (zvláště amatérskými hledači trofejí) opomíjeny a nechávány na pospas času odložené na jednotlivých lokalitách. Podobnou zkušenost máme i s jinými rody, třeba často s graptolity.

  Detail úvodního nálezu.