Stigmaria stellata Goeppert 1841 - kořenový systém plavuní rodu Sigillaria, výška otisku 17 cm, Heřmanice, oddělení - svrchní karbon, stupeň - spodní namur

Říše: Plantae Haeckel - rostliny, oddělení: Lycopodiophyta Cronquist, Takht. & W.Zimm. - plavuně, třída: Lycopodiopsida Bartl., řád: Lepidocarpales , rod: Stigmaria Brongniart †, druh: Stigmaria stellata Goeppert 1841 (Lycopodiophyta) †.

[Stygmária, řečtina], vidličnatě více méně v horizontální rovině větvené spodní větve plavuňovitých permokarbonských rostlin (Lepidodendron, Gepidophlois, Sigillaria), tzv. kořenonoše, ze kterých vyrůstají v pravidelné šroubovici spoře větvené kořenové šlahouny, tzv. appendices.
 
    Méně obvyklý otisk kořenového systému než běžněji nalézaná Stigmaria ficoides STERNBERG. Otisky Stigmaria stellata GOEPPERT jsou typické pro své jizvy, ze kterých vyrůstaly menší kořínky, ve tvaru "květin" či "hvězd". Dodnes není zcela zřejmé, ke které stromovité plavuni je přiřadit. Názory se rozcházejí a nejsou jednotné. Jen plavuní rodu Sigillaria Brongniart, 1822 † dnes rozlišujeme 33 druhů. O rodu Lepidodendron Sternberg, 1820 † ani nemluvě. Přesto se na základě poměru množství nálezů kůry a těchto kořenů předpokládá, že by mohlo jít o kořenový systém náležející plavuni Lepidodendron veltheimiStigmaria stellata GOEPPERT je vůdčí druh pro namur.
 
 

Některé formy kořenových systémů karbonských plavuní ze SECOND GEOLOGICAL SURVEY OF PENNSYLVANIA -
Report of Progress 
and of the Carboniferous Formation Throughout the United States by Leo Lesquereux; ©1879.
P. Atlas to the Coal Flora of Pennsylvania