Říše: Animalia - živočichové Linnaeus, 1758, podříše: Eumetazoa Butschli, 1910, oddělení: Bilateria - dvoustranně souměrní Hatschek, 1888, pododdělení: Protostomia - prvoústí Grobben, 1908, kmen: Mollusca - měkkýši Cuvier, 1795, třída: Hyolitha - hyoliti Marek, 1963 †, řád: Orthothecida Marek, 1966 †, čeleď: Orthothecidae Sysoev, 1958 †, rod: Orthotheca Pichon, 1946 †.
Hyoliti (Hyolitha) jsou skupinou organizmů s vápnitou kuželovitou schránkou, rozšířených od spodního kambria do středního permu. Tradičně se dělí do tří řádů: Hyolithida mají charakteristický výčnělek břišního okraje ústí - ligulu, Orthothecida ligulu nemají a Toxeumorphida, o nichž se toho ví nejméně, se vyskytovala pouze v pozdním paleozoiku a měla velké schránky kónického tvaru. V mělkovodním mořském prostředí byli hyoliti bìhem kambria velmi hojní. Postupně jich ale ubývalo, a v permu vymizeli zcela.
Roku 1840 byl v Estonsku v okolí Tallinu nalezen první hyolit. Popsal jej Eduard von Eichwald a dal tomuto rodu jméno Hyolites, které se později rozšířilo na celou skupinu. První monografii těchto fosilních živočichů publikoval J. Barrande. Hyoliti jsou na území Čech hojní a dobře zachovaní. Není proto divu, že se jimi zabývala řada paleontologů, např. O. Novák, V. Zázvorka nebo Ladislav Marek z Geologického ústavu AV ČR, který je považován za zakladatele moderních studií o hyolitech.
Rekonstrukce ortotecida se zavřeným víčkem. (Marek, 1963)
Orthothecida - žaludek a složitější zprohýbané střevo ortotecidů byly objeveny ve Francii r. 1935. Další nálezy (z Čech a ze Sibiře) morfologii jejich zažívacího traktu potvrdily. Tato skupina hyolitů je charakterizována střevem uloženým na břišní straně schránky. Zprohýbaná struktura přechází na břiní (ventrální) straně v dlouhou trubici, rovnoběžnou s osou schránky. Ortotecidi byli poprvé popsáni z Čech (Barrande, 1872) pod jménem Cryptocaris. Jejich příslušnost k hyolitům rozeznal o něco později O. Novák (1886), který je přeřadil ke skupině Orthotheca. Od hyolitidů se liší tím, že nemají ligulu ani helény. Jejich víčko (operkulum) bylo menší než ústí, a tudíž mohlo být zataženo na několik milimetrů do schránky. Ortotecidi jsou méně početní, ale tvarově rozmanitější než hyolitidi. Někteří mají schránku s téměř kruhovým průřezem, jiní s čtvercovým, šestiúhelníkovým, ledvinovitým či srdčitým. Biologický ani ekologický význam těchto tvarů není jasný.
Struktura víčka ortotecida z Čech. (Marek, 1967)
O taxonomickou pozici hyolitů se vedou spory. V 19. století byli považováni za obdobu planktonních plžů žijících v dnešních oceánech. Tento názor, opírající se o vzhled schránek, byl však již r. 1888 zpochybněn protinázorem poukazujícím na časovou mezeru několika set milionů let bez jakéhokoliv fosilního záznamu. Někteří autoři kladli hyolity do příbuzenské souvislosti s ramenonožci nebo s červy, jiní je považovali za příbuzné měkkýšů nebo tentakulitů (další skupiny nejasného systematického postavení). Nyní diskuse o systematickém postavení hyolitů krystalizuje do dvou hypotéz: buď je to vymřelá třída měkkýšů, nebo jde o vymřelý kmen živočichů zcela odlišný ode všech ostatních. Pro druhou možnost by svědčilo uspořádání svalů odlišné od měkkýšů (svalstvem by se hyoliti blížili spíše červům). "Měkkýší" struktura schránky v těchto taxonomických úvahách nemusí hrát roli, vždyť podobnou schránku mají i někteří ramenonožci, kteří s měkkýši vůbec nejsou příbuzní.
Na lokalitě Chabičov bylo doposud učiněno velmi málo nálezů těchto měkkýšů, ačkoliv je zřejmé, že chabičovské moře obývali. Dvě neúplné schránky jsou uloženy ve sbírce České geologické služby pod inventárním označením: Ich5722 a Ich5723. Pravděpodobně jich bude více v soukromých sbírkách, jestliže nějakého sběratele zaujala.
Zdroj: https://www.cts.cuni.cz/vesmir, JOHN M. MALINKY, Hyoliti - mystérium paleozoických moří, Fosilie staré víc než půl miliardy let
