Makroflóra ze sedimentů devonského paleozoika v Chabičově - rozměry kaamene 110 x 190 mm, Chabičov - stínavsko-chabičovské souvrství, dalej (svrchní ems) - spodní devon

Soustava: Vitae - živé organismy, nadříše: Eukaryonta - organismy s jádrem, říše: Plantae - rostliny Haeckel, oddělení: Monilophyta - kapradiny, třída: Polypodiopsida Cronquist, Takht. & Zimmerm., podtřída: Cladoxylidae †, rod: Pseudosporochnus Leclercq & Banks, 1962 †, druh: Pseudosporochnus krejcii Stur. 1904 †, Potonié & Bernard (1904).

Soustava: Vitae - živé organismy, nadříše: Eukaryonta - organismy s jádrem, říše Plantae - rostliny, podříše: Cormobionta - vyšší rostliny, nadoddělení: Psilophyta - psilofytní rostliny, oddělení: Rhyniophyta, rod: Chlupacia Obrhel, 1969, druh Chlupacia moravica Obrhel (1975).

    Velmi zajímavá lokalita spodního devonu (svrchní ems) se nalézá ve vísce Chabičov u Šternberka, na pomezí nízkého jeseníku a totální roviny, které říkáme Haná. Lokalita se nalézá v tzv. úvozu - Záhumenky, což je zastromená strouha mezi políčky a pastvinami místních usedlíků. V roce 1939 tuto lokalitu detekoval Prof. Radim Kettner. Ten nejprve nálezy časově určil sice správně, do devonu, nicméně do devonu středního (st. eifel). Dnes již víme, že nálezy z Chabičova patří stupni svrchní ems spodního devonu. Lokalita je svým způsobem bizarní, protože samotná věda ji nedokáže zatím uspokojivě zrekonstruovat. Na lokalitě lze nalézt (zatím) pouze šest prokazatelných druhů trilobitů, nicméně ve většině případů skvěle zachovalých a co více i kompletních. Trilobiti jsou většinou slepí nebo s velmi redukovanými oči. To mnohé badatele vede k poznatku, že šlo o hlubokomořské prostředí, nebere se však v podtaz, že jsou ve stejných vrstvách zachovány nálezy, jež této teorii odporují. Jde například o nálezy rugozních (drsnatých) korálů Syringaxon (Alleynea) zimmermanni Weissermel, 1941, Pleurodictyum sp. Goldfuss 1829, kteří obývali mělká, dobře prokysličená, příbojová moře, stejně tak hlubší bahnitá moře nesvědčila lilijicím, orthocerům, ale především poměrně častý výskyt suchozemských rostlin prozatím určených rodů Pseudosporochnus Leclercq & Banks, 1962 † a Chlupacia moravica Obrhel (1975) †. Naše doměnka je, že se jednalo spíše o pobřeží s prudkým spádem do moře. Vychází především z předpokladu velmi častého výskytu těchto rynofitních rostlin ve stejné vrstvě s hlubokomořskými živočichy. Je málo pravděpodobné, že by byl spád zbytků těchto suchozemských rostlin tak častý do velkých hlubin, pokud by se nejednalo o prudké, spádové pobřeží. Více o tom zde.

    Pseudosporochnus (na úvodní fotografii) je rod vyhynulé psilofytní cévnaté rostliny, která žila v období středního devonu (před asi 365.000.000 roky), jejíž pozůstatky byly nalezeny v Evropě. Tato rostlina je jedním z nejstarších známých stromů, který je příbuzný dnešních kapradin: měl silný kmen, a mohl dosahovat výšky až tři metry (některé zdroje uvádějí výšku okolo 75 cm nebo něco přes 1 m, pravděpodobně druh od druhu). Centrální kmen se opíral o velký počet kořenů a zdobila jej olistěná koruna. Musel to být jeden z nejvyšších stromů středního devonu. První fragmentární pozůstatky rodu Pseudosporochnus, byly interpretovány jako řasy. V současné době je Pseudosporochnus považován za skupinu rostlin tzv. cladoxylopsidy, které se vyznačují komplexním cévním systémem s řadou radiálních struktur (xilemi). Je obecně považován za hlavní složku nejstarších lesů Země.

   
Pseudosporochnus krejcii - detail, 13. 3. 2018.

Pseudosporochnus krejcii - detail, 13. 3. 2018.

    Vzhledem k tomu, že se pozůstatky těchto prakapradin nalézají v Chabičově ve vrstvách společně s mořskými živočichy crinoidy, korály, tentakulity, brachiopody a trilobity (Illaenula illaenoides, Moravocoryphe kettnerii, Struveaspis micromma, Phacopidela microma, Piriproetus sp., Plagiolaria sp. a jeden z posledních objevů Reticuloharpes nebo snad Harpes - klasifikace v šetření), dá se předpokládat, že šlo o přímořské pobřeží. Je důležité si uvědomit, že se český masív (totéž platí i o moravských devonských vrstvách) v období devonu nacházel na jižní polokouli téměř na rovníku, takže zde tehdy panovalo téměř tropické podnebí. Pobřeží mohlo připomínat známé mangrovové porosty (kořenový systém rostliny Pseudosporochnus by tomu odpovídal), které se dnes nalézají v tzv. braktických vodách, to je v deltách řek, kde se sladká voda mísí se slanou a tak podobně právě mohly vypadat scenérie, které dnes známe jako stínavsko-chabičovské souvrství.

Poměrně zdařilý nález z Chabičova na kterém je zachyceno dělení větví, pravděpodobně rodu Pseudosporochnus - listy byly tenkého, jazykovitého tvaru. Častější jsou nálezy fragmenů holých větévek. Výška je 75 mm. 21. 7. 2016. Níže detail.

   Výška větvičky 52 mm.

   Výška větvičky 55 mm.

   Prostřední větvička 34 mm.

Pravděpodobně Chlupacia moravica (Obrhel, 1975) - 40 mm, Chabičov - stínavsko-chabičovské souvrství, dalej (svrchní ems) - spodní devon, 18.7. 2016. Postranní osy vyrůstají proti sobě a jsou sbíhavé; osky posledního řádu jsou až 4 cm dlouhé, několikrát se dichotomicky dělí a jsou lehce ohnuté.

50 mm, Chabičov - stínavsko-chabičovské souvrství, dalej (svrchní ems) - spodní devon, 21.7. 2016.