Říše: Plantae Haeckel, 1866 - rostliny, oddělení: Lycopodiophyta Cronquist, Takht. & W.Zimm. - plavuně, třída: Lepidodendropsida †, čeleď: Lepidodendraceae H. Potonié, 1893 †, rod: Lepidodendron Sternberg, 1820 †, druh: Lepidodendron veltheimii Sternberg, 1820 †.
Lepidodendron veltheimi Sternberg má listovité polštářky vřetenovitého tvaru, které jsou od sebe vždy odděleny tenkou vrstvou kůry (Purkyňová, 1962). Jejich horní a dolní okraje jsou protáhlé a zahnuté na opačné strany. Asi v jedné třetině horní části listového polštářku leží listová jizva. Stratigraficky je tento druh významný pro celý spodní namur a lze jej nalézt v celém ostravském souvrství. V petřkovických a hrušovských vrstvách jde o celkem běžný druh plavuně. Dají se nalézt i poměrně velké desky této kůry (až metrové), ve většině případů však nejsou takto dobře zachovalé, často jsou navětralé, postrádající detailní prokreslení. Takto zachovalé nálezy jsou možné díky tomu, že se desky kůry vypálily v hořících, chemicky aktivních haldách. Jsou to pak podobné kompozity, jako je např. keramika nebo kvalitní cihly, tzv. zvonivky (jsou vypáleny do višňového odstínu, které poklepem prstu zvoní).
Jak je zřejmé na fotografiích nálezů níže, i vizuální podoba kůry této ikonické plavuně je nestabilní. Buď múže jít o kůru, která má blíže ke kořenům, než koruně stromu, tudíž se může proměňovat nebo se může jednat o různé variace - morfologické odchylky jednoho druhu. Musíme si uvědomit, že tito předchůdci jehličnanů již neexistují a systém je zcela, naprosto zcela syntetický, stejně nestabilní, asi jako vizuální podoba zmíněných stromů. Jsou prostě otisky kůry, které dokonale zapadají do systému. Jsou však otisky, jež se vymykají a do systému zapadají jenom pro to, aby zapadaly.
Výška otisku 190 mm, 2017.
Velikost kamene 123 x 260 mm, 2017.
Výška větvičky 110 mm, 2017.
Větvičky - 60 x 80 mm, 2017.
Větvičky - 150 x 110 mm, 2017.
220 x 145 mm, 2017.
Výška otisku 110 mm, 2017.
Výška otisku 130 mm, 2017.
Velikost kamene 40 x 100 mm, 2017.
Výška otisku 120 mm, 2017.