Třída: Gastropoda Cuvier 1797 - plži, podtřída: Eogastropoda Ponder and Lindberg 1996, řád: Euomphalina de Koninck 1881 †, nadčeleď: Euomphaloidea de Koninck 1881 †, čeleď: Euomphalidae de Koninck 1881 †, rod: Euomphalus J. de C. Sowerby, 1814 †.
Euomphalus je rod fosilních mořských plžů, kteří žili od období siluru po střední perm. Na lokalitě Čelechovice na Hané bylo nalezeno velké množství rodů a druhů gastropodů. Rod Euomphalus J. de C. Sowerby, 1814 † však patří k méně obvyklým fosíliím, které jsou v čelechovických vápencích nalézány. Pravdou však je, že až natolik vzácné nejsou, jsou jenom méně hojné než nálezy koralitů. Konkrétně jde o druh Euomphalus rota Sand. (Remeš, 1907). Obecně však tato třída z nálezů v Čelechovicích nebyla zatím moderně zpracována, ač by si moderní studii zaslouži.
 web.jpg)
Na fotografii výše jsou různé pohledy na vypreparované jádro serpolospiridního plže z čelechovického vápence o největším průměru 45 mm, Růžičkův lom, 2017.
Největší půměr 57 mm, Růžičkův lom, 2020.
Průměr 25 mm, 2017.
Průměr 21 mm, 2018.
Průměr 37 mm, 2017.
Podle nejnovější revize, či studii z roku 2001 by se snad mělo jednat o Rhenomphalus rota, ale upřímně, je to tak trochu diskutabilní, jelikož stále jsou validní rody jak Rhenomphalus Bandel and Frýda 1998 †, tak Euomphalus J. de C. Sowerby, 1814 †, Serpulospira nebo i Lesueurilla Koken 1898 †. Zvláště pod posledně jmenovaným rodem jsou často uváděny názvy Rhenomphalus a Euomphalus jako synonyma, což může být zapříčiněno mnoha aspekty, něco se přeřadí nebo nazve kvůli podobnosti stejně a nebo se zjistí že už jinde něco takového popsáno tak se to spojí atd. Jenom samotný Euomphalus má spousty synonym, např. Phymatifer, Schizostoma, Paromphalus, Phymatifer, Schizostomica. Takže asi tak.
Průměr 68 mm, 2017.
Těžko říct, jakým způsobem života tito plži žili, zda paraziticky nebo jenom spásali dno. Pravdou ale je, že všechny zde publikované nálezy, označené letopočtem 2017 (celkem čtyři nálezy, které se povedlo alespoň fragmentálně zachránit, zbytek se nenávratně rozbil), jsme našli v jednom jediném, asi 15 centimetrovém kameni, který byl doslova "prošpikován" ulitami těchto plžů nejrůznější velikosti. Mohlo by to tedy vypadat, že žili ve větších koloniích. Mnoho nálezů je však solitérní. Zdá se tedy, že jsme spíše nalezli pozůstatky místa, kam se třeba díky příboji či spodním proudům ukládali schránky těchto plžů, třeba nějaká dutina, proláklinka. Proti tomuto tvrzení je, že v kameni se našli pouze tito plži. V podobných dutinách se totiž díky proudům vody ukládají všechny pozůstatky schránek, nejen jednoho druhu.
